Blog Oliny Táborské

Tradici musím dodržet, a tak píšu na Štědrý den. Mám hotovo, nastala ta chvíle očekávání. Stromek nazdoben. Kapr v trojobalu i po mlynářsku, bramborový salát bez salámu :D, rybí polévku, osmažené kostičky pečiva, vinnou klobásu, štrúdl, vánočku a cukroví, ovoce a ořechy. Slivovici od bratra… Teď mi vyhrkly slzy. Mladší než já a už tu není, odešel letos v srpnu.  Když jsem při prostírání dávala na stůl kalíšky na jeho slivovici, napadlo mě, že Vánoce mohou být krásné i bez těch, kteří už nejsou mezi námi, nebo jsou daleko, protože nás s nimi spojuje moře věcí i vzpomínek. Nevím, jak u vás, ale u nás jsou Vánoce hodně tradiční. Se vším všudy. A lidi, kteří prošli a procházejí mým životem, se na nich podílejí. Začnu recepty. Rybí polévku dělám podle ex-manželovy matky už 49 let. Předtím jsem rybí z hlav neznala, u nás na Valašsku jsme mívali fazolovou. Švagrová si ji dělá jen pro sebe, dává do ní i domácí nudle. Zbytek rodiny raději rybí. Bramborový salát jedině podle tety Věry z Ostraty,

Strávila jsem několik hodin s osmnáctiletým vnukem mé sestry. Při návratu ze zahraničí u nás přespal, posnídal, poobědval a odjel na Moravu. Od rána jsme si povídali o štěstí. Kdo je šťastný a proč. Nápadů bylo několik a pak jsme se shodli, že šťastný je člověk s čistým svědomím. Má obrovskou výhodu, že může jednat tak, jak se cítí. Nemusí se pořád něčeho bát, není tudíž agresivní. Začali jsme to téma rozvíjet. Matěj dodal, že takový člověk se může vždycky dokonale soustředit na to, co zrovna dělá, tudíž to dělá, jak nejlépe umí, takže například v práci to má i své výhody. „ A když je upřímný, tak je bezprostřední a tudíž oblíbený“, pokračoval. „ Ještě se může skvěle cítit i ten, kdo se nebojí zadat si,“ napadlo mě. „Jak to myslíš?“ zeptal se Matěj. „No, když se pořád bojíš, že něco pokazíš, že budeš kritizovaný, tak se ani do ničeho nepustíš a děláš jen to, v čem máš jistotu, ale pak se nikam neposouváš a může z tebe být zapšklý otrava.“ „ Jo, to sedí,“ uznal. Ostatně, zrovna v tyto

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br

Poznamenal nás, nečekala jsem, jak moc se obrovské části společnosti komunismus vepsal do krve. Celých dvaatřicet let od pádu komunismu určité voličské množině, ale potažmo ani nám, neb jsme s tím dosud nic neudělali, nevadí, že se do vrcholné politiky stále dostávají  PŘESVĚDČENÍ  komunističtí šíbři různého ražení a morálky.  Nevadí, že jsme sice komunistický režim vyhlásili za zločinný, ale dovolili komunistům, aby si udrželi stranu,  hlasovali ve volbě prvního, druhého a třetího i čtvrtého v jednom prezidenta. V předešlé vládě dokonce diktovali vládě, byť v ní přímo nebyli. Nevadí, že se tu nerespektují zákony, že se tu nedrží slovo, sliby, neplatí dohody. Však co, jsme na to zvyklí. Nevadí, že se současný prezident, ač se rád od komunismu distancuje, chová jako vysoce postavený komouš - podváděl v kampani, lhal a lže a lže. A lže. Není prezidentem „dolních deseti milionů“, nevyhodil kancléře, který nezískal prověrku, ač nám to slíbil, stručněji neuděl nic, aby nás přesvědčil, že je

V době, kdy jsme vyzýváni, mimo jiné i guvernérem České národní banky, k šetření, se tu rozdováděla kampaň Agrární komory nazvaná Žerte maso. Platí ji stát, je to akce bývalého ministra zemědělství Tomana. Velkoproducenta potravin mimochodem. O užitečnosti masa se může zcela zdarma kdokoli přesvědčit kdykoli, pramenů je dost stejně jako odborníků na výživu. Lidé se přece moc rádi o všem informují na sociálních sítích, tady mají spoustu možností. Mě spíš „zaujalo“ pozadí takové akce. V době, kdy paříme k zemím s nejdražšími potravinami, bych 3,7 milionu za kampaň raději věnovala producentům KVALITNÍCH potravin. Nemyslím si, že jsou jimi velkochovatelé skotu, prasat či klecové drůbeže. Dokonce bych řekla, že zrovna jejich potraviny jsou ty nejškodlivější. O psychice zvířat, odsouzených na porážku, a také o jejich krmi se toho už ví dost, že… Zato taková kravička, pasoucí se na lukách, pobývající na vzduchu…A slepička pobíhající po venku... No nic, zpátky na zem. Všichni o tomto víme své

  Tak už nám začínají dodavatelé elektřiny kazit advent. Začali rozesílat ceníky.  Asi abychom se drželi při zemi. Pěkné od nich, že se starají o naše duševní blaho v předvánočním čase.   B avily jsme se s kamarádkou o tom, jak šetřit. Pokud se mi dvaapůlkrát zvýší cena za elektřinu a rovněž za teplo, jak teplárny avizují, ceny potravin se také ještě nezastavily, moc z toho života mít nebudu, tak tak se ne ocitnu ve skupině lidí, majících nárok na sociální příspěvek. N ežádala jsem o něj a ni v  90. letech, kdy byla inflace po liberalizaci cen pětapadesátiprocentní . Vzala jsem do bytu podnájemnici a přibrala práci. Je to úsměvná historka . Pracovala jsem ve zpravodajském deníku, ale coby „samoživitelka“ , vyčíta jící si nevydařený výběr otce potomků, platícího pouze alimenty soudem mu určené a víc ani haléř, j sem z výplaty nepokryla ani nutné výdaje. Na dětech se v jídle nešetří, a tak jsem si odpírala já a mimo jiné přestala jíst maso. Když kolegyně zjistila, že z malého plat